Větrný park Příluka

Moderní větrná elektrárna vyrobí energii spotřebovanou na svou výrobu už za přibližně devět měsíců, přičemž projektovaná životnost je 25 let — vyrobí tedy mnohonásobně víc energie, než se na ni spotřebuje. Díky nulovým nákladům na palivo, nízké údržbě a spolehlivosti je vítr spolu se sluncem nejlevnějším z nově stavěných zdrojů. Jde o spolehlivý, obnovitelný a finančně výhodný zdroj.

Životnost je 25 let a elektrárna je z 88–90 % recyklovatelná. Místo se po ukončení provozu uvede do původního stavu včetně odstranění podzemních základů a zavezení ornicí. Beton, ocel i další kovy se běžně recyklují, lopatky se rozřežou a recyklují ve specializovaných továrnách. V rámci skupiny JRD jsme vyvinuli technologii plazmového zplyňování, která umožňuje recyklaci lopatek bez spalování (nevzniká CO₂); výstupem jsou využitelné plyny a inertní struska do stavebních materiálů. Více na millenium-technologies.cz.

Kromě úplného odstranění a uvedení místa do původní podoby přichází v úvahu i repowering — kdy se starší vysloužilá elektrárna nahradí na původním místě novou a modernější. Moderní turbíny jsou efektivnější a zvládnou i nižší rychlosti větru, takže na stejném místě vyrobí víc elektřiny. Využije se stávající infrastruktura, což minimalizuje náklady i dopad na prostředí.

Větrné elektrárny nejsou standardním zdrojem infrazvuku ani nízkofrekvenčního hluku. Uznávaná odborná literatura neuvádí, že by moderní turbíny vytvářely v chráněných prostorech hluk charakteru infrazvuku, a měření akreditovaných laboratoří u instalovaných elektráren v ČR infrazvuk neprokázala. Za „infrazvuk“ bývá mylně označován svišt — zvuk při průchodu listů kolem tubusu. Řada článků na internetu popisuje jednotlivé problémové případy, jejich výpovědní hodnota je však velmi omezená.

SF₆ není „plynem větrných elektráren“ — používá se v rozvaděčích a trafostanicích všech typů elektráren i průmyslových areálů. Je uložen v hermeticky uzavřených skříních a pro zdraví není nebezpečný. Hlavní je jeho klimatický dopad, proto se s ním nakládá pod přísnou evropskou regulací a postupně se nahrazuje alternativami.

Součástí přípravy jsou vizualizace, které ukazují, jak budou elektrárny viditelné z různých míst v obci a okolí. Umístění bylo navrženo s ohledem na minimalizaci vizuálního dopadu a elektrárny budou natřené matnou světle šedou barvou, která snižuje jejich viditelnost proti obloze.

V obci Příluka je záměr vybudovat dvě větrné elektrárny, umístěné s dostatečnými odstupy od zástavby — více než 700 m od nejbližších obytných budov.

Komunitní energetika umožňuje občanům sdílet elektřinu z místních zdrojů. Stačí se zapojit do energetického společenství, není třeba měnit smlouvu s dodavatelem — o vše se stará investor. Pokud elektrárny nedodají celé sjednané množství, občané nic nedoplácí; přebytky se naopak spravedlivě rozdělí mezi členy. Je to jednoduchý a férový způsob, jak mít stabilní a čistou energii z místních zdrojů.

EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) je proces, který zkoumá, jak plánovaný projekt ovlivní přírodu, krajinu a zdraví lidí — hodnotí se hluk, krajinný ráz, živočichové i kvalita ovzduší. Do procesu se mohou zapojit i obyvatelé obce. Na základě výsledků vydá úřad stanovisko, které určí, zda je záměr přijatelný a za jakých podmínek může pokračovat k povolení.